V Rehabilitační nemocnici Beroun působí už pětadvacet let, z toho posledních pár let na pozici zástupce primáře. Jeho vizí je, aby mladí lékaři měli stejnou motivaci a chuť působit na oddělení podobně dlouho: „Abychom zde stabilizovali další velmi dobrý tým, který by na naši práci s doktorem Sochorem navázal,“ říká.
Původně jste krátce působil v oboru revmatologie, až posléze jste se začal věnovat interní medicíně. Co vás k tomu přimělo?
Revmatologie je velmi zajímavý obor, který se mi zamlouval od samotného počátku. Ale v rámci mé profese jsem cítil, že byla potřeba dokonale ovládnout i takovou tu klasickou internu. Ve své šíři jde totiž o velmi „živou medicínu“, což mne moc baví. A shodou okolností jsem se dozvěděl, že v berounské nemocnici shánějí lékaře na interní oddělení, kam jsem nastoupil v roce 1993. Působil jsem zde do roku 2005 a v tomto období jsem si složil druhou atestaci z interního lékařství.
Poté jste na několik let odjel do zahraničí. Kam to bylo?
Poprvé jsem odjel prakticky hned po revoluci, kdy jsem odletěl na dva roky do Montrealu. Působil jsem tam v laboratorním výzkumu. Napadlo mě, že bych mohl vyjet ještě jednou. Takže jsem neváhal, když jsem v roce 2006 pro změnu dostal příležitost pracovat v Spojených státech amerických v Marylandu, kde jsem byl pět let zaměstnán jako lékař soukromého neurologického ústavu. Dohromady to bylo sedm let velmi zajímavých zkušeností, a to nejen pracovních, ale i těch životních. Po návratu jsem se rád vrátil do Berouna.
Lišila se v tu dobu medicína u nás ve srovnání s tou v Severní Americe?
Po revoluci se vše v Česku hodně rychle posouvalo. Hlavně dostupnost léků, kterých býval velký nedostatek. Například jsme s panem doktorem Sochorem zažili velký vzestup srdečních katetrizací, což bylo velmi zásadní pro diagnostiku. A právě s příchodem kvalitních léků, které se u nás postupně od 90. let objevovaly, se jednalo o velký průlom, kdy jsme u řady lidí jejich zdravotní potíže včas podchytili a oni zbytečně nezemřeli.
V Rehabilitační nemocnici Beroun pracujete dohromady už 25 let. To je úctyhodný čas.
Pár let už to je (úsměv). Tehdy v začátcích jsem měl tu možnost spolupracovat například s legendárním primářem MUDr. Josefem Krotilem. Působil tu třicet let, ale brzy po mém nástupu odešel do penze. Načež asi tři roky vedl oddělení MUDr. Jan Hapla. Oba dva to byli velmi vážení a vzdělaní lékaři. Nato přišel pan primář Karel Sochor, který je vlastně mým celoživotním kolegou a profesním partnerem. Společně jsme tu zažili velmi hezkou éru.
Mezitím nemocnici koupil pan Ing. Sotirios Zavalianis. Jak se nemocnice proměnila?
Přeměna celé nemocnice, a samozřejmě i Nemocnice Hořovice, byla úchvatná. Předtím chyběly finance na nějaké větší investice do oprav budov a vůbec celého areálu. Všude prorůstala divoká příroda a například v místě, kde teď stojí Centrum duševní rehabilitace, byl les, kde normálně žila zvěř. Chyběly nám třeba i kancelářské potřeby. I když se naše země rozvíjela, bohužel některá státní zařízení byla na tom takto špatně. Díky privatizaci se to tu proměnilo do současné podoby a nyní pracujeme v naprosto špičkovém prostředí. Velký přínos pro naše oddělení bylo otevření Centra duševní rehabilitace. Na interně jsme opakovaně „bojovali“ s intoxikovanými psychicky nemocnými pacienty. Nyní od kolegů z psychiatrie dostáváme obrovské pomoci, kdy v případě potřeby dochází na náš příjem, poskytují nám značnou podporu a často si pacienty přebírají.
Po dlouholeté spolupráci s panem docentem Sochorem, kdy jste působil i jako jeho zástupce, nyní stojíte v čele oddělení vy. Můžete popsat, s jakou vizí jste tyto otěže převzal?
Určitě chci samozřejmě pokračovat v kvalitní péči, kterou jsme tu pod vedením pana doktora Sochora kontinuálně poskytovali. Jako prioritní úkol osobně považuji to, abychom i nadále stabilizovali tým mladých lékařů, aby se jim u nás líbilo a pokračovali ve výborné práci. V tomto ohledu můžeme stavět na pevných základech, které tu bývalý pan primář vybudoval. Spolu jsme tu působili 25 let, takže by bylo ideální, kdyby tu mladí kolegové strávili taktéž čtvrt století (úsměv). Do budoucna bych určitě uvítal, kdyby oddělení radiologie mělo k dispozici přístroj počítačové tomografie, abychom nemuseli nechat pacienty vozit na vyšetření do sesterské Nemocnice Hořovice. Výsledky bychom měli k dispozici prakticky okamžitě.
MUDr. Jaromír Janoušek, primář Interního oddělení s jednotkou intenzivní péče
Žije na okrese Praha – západ a povolání lékaře se věnuje už 40 let. Medicína je nejen jeho posláním, ale také milovaným koníčkem, který ho baví a naplňuje. Pokud zrovna nepracuje, a když mu to čas dovolí, tak velmi rád odpočívá sjížděním českých toků jak v letním, tak i zimním období.
