Paní primářko, s jakými zdravotními problémy k vám pacienti nejčastěji přichází?
Máme velmi pestrou paletu pacientů. Od neurologických po cévní mozkové příhodě, pro které zajišťujeme včasnou lůžkovou rehabilitaci, po chronické případy, jako jsou ti s amyotrofickou laterální sklerózou, roztroušenou sklerózou, s poruchami periferních nervů nebo pacienti s onemocněním Charcot – Marie – Tooth (CMT). Dostávají se k nám také pacienti po úrazech končetin, traumatech, případně kraniotraumatech i polytraumatech - to bývají nejčastěji automobilové nebo motocyklové nehody.
Věnujete se však i pacientům po operacích vnitřních orgánů…
Ano, rehabilitujeme s pacienty po operacích srdce nebo transplantacích plic, to jsou ale jen jednotky. Další skupinku tvoří pacienti, kteří k nám přichází pro bolestivé stavy, například s neuropatickými bolestmi, které jsou důsledkem poškození nervů jako je komplexní regionální bolestivý syndrom nebo klasické bolesti zad. Hodně je také pacientů po operacích páteře.
Komu dalšímu dokážete pomoci?
Pracujeme také s pacienty po septickém šoku, zápalech plic, po amputacích. V těchto případech spolupracujeme s naším protetikem, kterého máme přímo v nemocnici. A nesmím zapomenout také na ortopedické pacienty po výměně velkých kloubů a artroskopických operacích. V tomto případě nejčastěji spolupracujeme s naším Atroskopickým centrem, odkud se pacient po operaci přesune přímo k nám na oddělení. V našich ambulancích pečujeme o pacienty s bolestmi pohybového aparátu nebo po úrazech, kteří nevyžadují hospitalizaci a také o dětské pacienty.
Pojďme se podívat detailněji na téma rehabilitace. Co je podle vás v tomto oboru zásadní?
Stále to je, a myslím si, že i nadále bude, lidský faktor. Kvalitní fyzioterapeut a jeho ruce jsou stále tou nejcennější komoditou, dá – li se to tak říct. Nezbytný je samozřejmě také tým složený z odborníků, který stanoví diagnózu a nejlepší způsob léčby. Nadále se neobejdeme bez ergoterapeutů, logopedů a dalších specialistů, kteří tráví s pacientem nejvíce času a poskytují mu kromě rehabilitační péče také určité psychické povzbuzení. Fungujeme také do jisté míry jako psychoterapeuti, protože pacient si své onemocnění může zlepši nebo zhoršit svým prožíváním a vnímáním. Ale možná jste chtěla slyšet spíše to, že zásadní jsou moderní technologie, že?
Tak, počítala jsem spíše s tím, že mi řeknete, že budoucnost rehabilitace je spojena s moderními přístroji..
Určitě to budoucnost je, ale stále tu musí být někdo, kdo ty přístroje umí obsluhovat. Kdo dohlédne na celý léčebný program, a to zatím dokáže pouze odborník z masa a kostí, který je ale zároveň také nejdražší. Přístroj koupíte a za nějakou dobu se vám zaplatí. Kvalitní člověk je však drahý stále. Na druhou stranu posun směrem k telerehabilitaci by mohl být zajímavý pro nastupující mladou generaci, mohlo by je to více bavit. Další možný benefit moderních technologií v rehabilitaci vidím u geriatrických pacientů, kdy se jim prostřednictvím virtuální reality simuluje určité prostředí, a to je může motivovat. Navazuje to na některé předchozí metody, které počítají s plasticitou mozku, což je základ vše metod. Dříve to byla zrcadlová terapie, teď se to bude nahrazovat počítačovou technologií.
Co si můžu představit pod pojmem „plasticita mozku“?
Plasticita mozku znamená schopnost změn v mozku. Vznik nových mozkových buněk místo poškozených může dle studií probíhat i u starších jedinců. Především se však vytvářejí nova mozková spojení, a to umožňuje učení, ale potřebuje k tomu určitou stimulaci. A ten pacient prostřednictvím počítačové technologie ví, že pracuje rukou, i když s ní třeba nepracuje. Dostává se to k němu jako impulz, že má s tou končetinou začít pracovat, že jí má začít cítit. V tom je to velice zajímavé. Ale bude potřeba zvážit, u koho je to vhodné. Výhodu vidím v množství lidí, které bude možné obsloužit, nevýhodu v tom nedostatečném kontaktu člověka na člověka.
Vaše centrum je vybaveno špičkovými přístroji. Popište nám, s čím pracujete.
My máme v našem centru velmi moderní vybavení. Například výborně vybavené fitnesscentrum, které se ale nepoužívá jako klasické fitko. Máme zde přístroje DAVID, které jsou napojené na počítač a ten vám ukáže, jakou máte sílu, jaký máte pohybový rozsah a ve spojitosti s fyzioterapeutem se pacient může naučit správně cvičit tak, aby si neubližoval. Dalším skvěle vybaveným pracovištěm je kardiozóna, kde se také cvičí pod dozorem a kontrolou EKG, která správně nastavuje fyzickou zátěž. V oblasti ergoterapie používáme umělou rukavici Glorehu, která pacientovi pomáhá s hybností nebo systémy MYRO a MediTutor pro trénink jemné motoriky a kognitivních funkcí. Samozřejmě sledujeme i nejnovější trendy v rehabilitaci a inspirujeme se jimi.
Které to jsou?
Například kineziologická laboratoř, kde zjistíme, jakou měrou zatěžujete kterou stranu těla. Nebo fyzikální terapie, zde využíváme rázovou vlnu, vysokovýkonný laser, který působí dobře na šlacho-svalové záležitosti a bolestivé stavy. Budeme mít také speciální chodník, ke kterému je pacient připoutaný a cvičí chůzi, stabilitu.
Co dalšího v rámci rehabilitační péče plánujete?
Začínáme s transkraniální stimulací stejnosměrným proudem, chceme tím léčit cervikální syndromy, migrény a stavy po cévní mozkové příhodě. My bychom se chtěli zaměřit na to, jestli se v souvislosti se cvičením bude zlepšovat i hybnost pacienta. Pak plánujeme novou dekompresní terapii, co pomáhá na trakci páteře. Rozvíjíme rehabilitaci neurologických pacientů – antispastická stimulace, metody protahování podle prof. Graciese, cvičení v závěsu a další.
Ve zdravotnictví je dlouhodobý nedostatek personálu. Předpokládám, že se tento problém nevyhýbá ani rehabilitaci.
Máte pravdu. Nedostatek personálu se citelně promítá i do našeho oboru. Lékaři, fyzioterapeuti, ergoterapeuti, zdravotní sestry, sanitáři, ti všichni jsou pro hladký chod oddělní naprosto zásadní. Denně vykonávají fyzicky namáhavou práci, kterou zkrátka nemůže vykonávat každý. Jistě máme novým kolegům co nabídnout. Lékaři mají možnosti si zde udělat kmen, atestaci a i po té atestaci se můžou dále rozvíjet a dále se specializovat. Umožňujeme a proplácíme kurzy a rádi bychom novým kolegům umožnili i přednáškovou činnost, potažmo svůj výzkum a další práci, kterou můžou dále publikovat.
Jaký zájem je obecně mezi mediky o rehabilitační lékařství?
Nevýhoda rehabilitačního lékařství je v tom, že se stále vyučuje v malé míře. Hodně studentů má zájem spíš o ty akutní obory, rehabilitace za nimi trochu pokulhává. Přitom jde o obor, který dokáže spojovat. Medicína, jak se vylepšuje a specializuje, tak se zároveň trochu odtrhává. A rehabilitace ji zase zpět propojuje. Protože už jen tím, že jsme zvyklí pracovat v týmu několika odborností, tak nemůžeme ztratit náhled pacienta jako na celek. Musíme brát v úvahu jeho celkový zdravotní stav, psychický stav, musíme spolupracovat někdy se sociálními pracovníky. To je na tom oboru to hezké. Ale pravděpodobně si k rehabilitaci musí člověk dospět.
Stejně jako vy? Nebo jste se rehabilitaci chtěla věnovat odjakživa?
Stejně jako já, ano. Musela jsem si postupně k tomuto oboru dospět. Původně jsem přemýšlela nad akupunkturou, která mě zaujala. Následně jsem se dostala také k léčbě bolesti, mám mimo jiné atestaci také z algeziologie. A pak jsem si profesní rozhled rozšiřovala směrem k neurologii, ortopedii
a rehabilitaci.
Co byste poradila budoucím rehabilitačním lékařům?
Aby to zkusili nejlépe u nás v Berouně. Obor je to hezký, není to takový adrenalin, jako třeba ortopedie nebo chirurgie, což někomu může naopak vyhovovat. Pokud chtějí obor, který propojuje a zároveň se touží vzdělávat v nových technologiích, je pro ně rehabilitace to pravé.
