Ve svém výzkumu se zaměřujete na roboticky asistované rehabilitace. Jak jste se k tomuto tématu dostala?
Už během studia ergoterapie jsem absolvovala různé stáže a praxe a začala jsem tíhnout k robotice. Jako téma své doktorské práce jsem si zvolila vliv roboticky asistované terapie na funkci horní končetiny u pacientů po získaném poškození mozku. V té době to byla ještě spíše rarita, proto mě téma zaujalo. Dnes už se jedná o běžně používaný terapeutický přístup.
Co jste při svém výzkumu zjistila?
Na vzorku čtyřiceti pacientů po získaném poškození mozku jsem porovnávala dva terapeutické přístupy: unimanuální (zapojení jedné končetiny) a bimanuální (zapojení obou končetin) přístup s využitím robotiky. Výsledky ukázaly, že přístup s využitím bimanuální robotické asistované terapie je prokazatelně efektivnější. Nutno však dodat, že se stále jedná o malý vzorek pacientů, takže by bylo namístě ho ještě rozšířit, což je předmětem současné probíhající mezinárodní multicentrické studie, kde jsem autorkou protokolu.
Jak si máme takového robota představit?
Pokud se zaměříme přímo na horní končetinu, tak se zjednodušeně řečeno jedná o konstrukci, která kopíruje anatomickou stavbu horní končetiny. Jde vlastně o umělé rameno, které obepíná celou horní končetinu, kopíruje jednotlivé kosti a klouby a v rámci kloubů umožňuje provádění různých rozsahů. Robot disponuje i senzory, které terapeutům dávají zpětnou vazbu o rychlosti a rozsahu pohybu i další informace. Robota může terapeut různě nastavit, aby pacienta buď úplně pasivně vedl, nebo pacient provádí určitý pohyb aktivně sám a ve chvíli, kdy už nemůže, robot daný pohyb doplní do plného rozsahu nebo mu odlehčí.
Neschází při této rehabilitaci pacientům lidský faktor – fyzický kontakt nebo možnost si popovídat?
Toto je aktuálně předmětem velké diskuze, protože lidský faktor je při jakékoliv terapii důležitý. Robotické terapie však probíhají alespoň pod vzdálenou supervizí, takže pacient nebývá v místnosti úplně sám. Velkým benefitem ale jednoznačně je, že robot terapeutovi šetří ruce a záda, a to zvláště u obézních pacientů nebo u těch po těžkém úrazu.
Zmínila jste, že jste nyní i součástí mezinárodního výzkumu…
Již nějaký čas spolupracuji s Evropskou školou robotiky, kde jsem jednou z lektorek. Pod záštitou této organizace jsem měla možnost reprezentovat naši Rehabilitační nemocnici Beroun na světovém kongresu rehabilitace v kanadském Vancouveru a představit zmiňovaný mezinárodní multicentrický protokol k nové studii, která se zaměřuje právě na využití roboticky asistované rehabilitace u pacientů po cévní mozkové příhodě. Během přednášky jsem se věnovala i strategii implementace robotické rehabilitace do běžné klinické praxe, což je nejen v Česku, ale i ve světě stále problematické.
Mluví se v oboru již o nějaké další technologii, která by oblast rehabilitace mohla ještě výrazněji změnit?
Hodně zmiňovaná je teď rozšířená realita a různé typy dalších realit, na trhu lze už tento trend zaznamenat. Využívají se i nositelné senzory, které má jedinec připnuté na sobě a ony ho snímají a monitorují. Osobně se ve výzkumu zabývám transkraniální stimulací mozku, při níž je mozek stimulován pomocí elektrického proudu. Pacient si obleče speciální čepičku, v níž jsou umístěny elektrody, jimiž prochází proud. Ten stimuluje určité oblasti mozku, jež potřebujeme podpořit. Tento typ terapie je však důležité kombinovat s konvenční terapií, pacient je tedy stimulován a současně rehabilituje.
Od dubna působíte i v Rehabilitační nemocnici Beroun. Jakou činnost tu vykonáváte?
Pracuji jako koordinátorka pro rehabilitaci, vědu a výzkum a současně i jako metodoložka ergoterapie. Z mého pohledu se nedá výzkum v rehabilitaci dělat bez klinické praxe, proto působím v ambulanci i na lůžkách následné péče, kde pracuji s pacienty. Zároveň se zaměřuji na tvorbu strategie rehabilitace, analýzu efektivity a také na implementaci nových přístrojů do praxe. V Rehabilitační nemocnici Beroun si chceme udržet vysokou úroveň rehabilitace, proto je sledování trendů i trhu nesmírně důležité.
PhDr. Kristýna Hoidekrová, Ph.D.
Vystudovala magisterský obor ergoterapie na 1. lékařské fakultě (1. LF) UK, doktorát v oboru kinantropologie získala na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK, kde obhájila i rigorózní práci. V rámci konference Scientia Movens obdržela v roce 2017 a 2019 ocenění v sekci výzkumné projekty. Během studia i klinické praxe absolvovala řadu stáží (např. v Izraeli, Švédsku a Dánsku), aktivně přednáší na českých i zahraničních konferencích a publikuje odborné články a kapitoly v knihách z oblasti neurorehabilitace. Působí jako odborná asistentka a lektorka na 1. LF UK. V Rehabilitační nemocnici Beroun zastává od dubna pozici koordinátorky pro rehabilitaci, vědu a výzkum.
