Šestasedmdesátiletý Václav Kramár se původně živil jako horník na krušnohorském Cínovci. Důlní dřina si na jeho těle vybrala daň a už v 39 letech musel odejít předčasně do invalidního důchodu, když mu diagnostikovali vazoneurózu rukou. Od té doby se jinak těšil relativně dobrému zdraví, a to až do roku 2019, kdy si začal stěžovat na bolesti v oblasti lýtek.
„S tátou jsme prošli řadu vyšetření. Nakonec si ho v jedné severočeské nemocnici nechali, kde mimo jiné podstoupil dvě lumbální punkce. Vše proběhlo relativně v pořádku až do momentu, kdy najednou přestal vidět na jedno oko a postupně se začaly přidávat další potíže s nohama, až přestal úplně chodit,“ vypráví Jan Kramár a dodává, že lékaři jeho otci nakonec diagnostikovali polyneuropatii.
Se zhoršujícím se zdravotním stavem bylo nutné co nejdříve začít s rehabilitací. Jan Kramár zpočátku zkoušel pro svého otce získat místo v Rehabilitačním ústavu Kladruby, načež se od známých dozvěděl o Rehabilitační nemocnici Beroun. „Podíval jsem se na vaše stránky a hned mě ohromilo to úžasné video. Po shlédnutí jsem si najednou připadal jako někde ve Švýcarsku. Pamatuji si, že otec v tu dobu na tom nebyl vůbec dobře, a když jsem mu video ukázal, tak úplně pookřál,“ vzpomíná.
První hospitalizaci v Rehabilitačním centru MUDr. Jana Calty se mu pro otce povedlo zařídit na léto 2019. Bohužel se ale mezitím stav Václava Kramára dále horšil, kdy mimo jiné postupně přestal vidět i na druhé oko. „Dodnes si nejsme jistí, proč se tak stalo, ale velmi pravděpodobně kvůli krevním sraženinám. Hodně ho to vzalo a zhubl asi dvacet kilo, protože prakticky přestal jíst. Do toho ještě spousta léků. No, nebylo to vůbec dobrý,“ pokračuje ve vyprávění syn.
Načež v průběhu srpna se dostali do Berouna. „Jen co jsme byli uvedeni na pokoj, najednou kolem táty byly dvě sestry a jedna z nich se ho ptá: ‚Pane Kramáre, co si dáte k obědu?‘ To už jsem úplně vytřeštil oči, protože opravdu není běžné, že byste si mohli v nemocnici vybrat jídlo,“ poznamenal Jan Kramár. „Tehdy jsem vůbec nejedl, nešlo mi to. Pak jsem ale přijel k vám a najednou s chutí snědl celý oběd. Dodnes si pamatuji, co to bylo – frankfurtská polévka a rýžový nákyp, který jsem vlastně kvůli vojně vůbec neměl rád,“ doplňuje s úsměvem svého syna pan Václav.
S lepším apetitem a probíhajícími rehabilitacemi se mu vrátila chuť do života, opět se dokázal na nohy postavit a postupně se začala zlepšovat i chůze. „Bylo to hlavně díky prostředí, péči a pozitivnímu přístupu vašeho personálu, že se táta dal takhle rychle dohromady. Ta změna – hlavně v jeho psychice – byla něco úžasného. Troufám si říct, že jen díky tomu tu ještě s námi je,“ nešetří chválou Jan Kramár.
Letos to bylo pátým rokem, co byl Václav Kramár do Rehabilitačního centra MUDr. Jana Calty přijat – tentokrát na tři týdny. Lékaři mu připravili program, který zahrnoval cvičení na motomedu, masáže, čas s fyzioterapeutem a z takzvaných mokrých procedur to byl bazén a vířivka na nohy. „Za tu dobu, co k vám jezdím, se mi nohy výrazně zlepšily a pomalu se do nich vrací i cit,“ popsal zkušenosti senior.
Progres, který Václav Kramár dosud dokázal, dělá radost i jeho synovi. „Moc děkuji panu majiteli Ing. Sotiriosi Zavalianisovi, že pro nás obyčejné lidi dokázal vybudovat takové zařízení. A za otce velmi děkuji všem zaměstnancům nemocnice, kteří se o něj pokaždé tak hezky postarali. Klobouk dolů před vámi,“ uzavírá Jan Kramár.
