Proč jste se rozhodla pro práci zdravotní sestry? Byl to váš dětský sen, jak to v mnoha případech bývá?
To vůbec ne (směje se). Já vždycky chtěla být učitelkou. Ale bohužel nebo bohudík se mnou měl život jiné plány, za což jsem dneska velmi vděčná. Vždycky mě bavila biologie člověka, sportovala jsem a celkově mě zajímalo, jak funguje lidské tělo. Po gymnáziu jsem tedy nastoupila na pomaturitní kvalifikační studium v oboru všeobecná sestra a tehdy jsem si předsevzala, že jednou zachráním lidský život.
A podařilo se?
Ano. Není to zas tak těžké, ovšem za předpokladu, že přesně víte, co máte dělat. Musíte dokonale znát resuscitační vozík a vědět, kdy a pro co sáhnout. V současné době školím zdravotníky i veřejnost v kardiopulmonální resuscitaci.
K tomu se jistě ještě dostaneme. Řekněte mi, kam vedly po studiu vaše kroky?
Začínala jsem na chirurgii, konkrétně na septické chirurgii. Tam jsem mohla pozorovat široké spektrum diagnóz, od zanícených ran, otevřených ran až po amputace. I když mě to moc bavilo, situace v severních Čechách, odkud pocházím, v té době nebyla pro začínající zdravotní sestry vůbec jednoduchá. Zkrátka vás to neuživilo. Proto jsem přešla do Tereziných lázní u Teplic, které tam mají dlouholetou tradici a již v té době 90. let byly soukromé, a tudíž tam panovaly lepší platové podmínky. Tam jsem se seznámila s rehabilitací, vypomáhala jsem jako zdravotní sestra rehabilitačním pracovníkům. Poté jsem se přesunula do Prahy, do ústavu hematologie a krevní transfuze, kde jsem pracovala na JIP s transplantační jednotkou. To bylo velmi akční období a během něho jsem získala další dovednosti a schopnosti a zároveň si doplnila potřebné vzdělání.
Co vás na vaší práci nejvíce baví?
Naplňuje mě to, že vidíte výsledky své práce. I když ne třeba hned. Ale když přijde pacient polámaný a bolavý, odchází odsud nebolavý a daleko lépe rozhýbaný. Vrací se odtud zpět do života. Také máte možnost stále překonávat své limity a učit se novým věcem. Líbí se mi také, že to tu žije i takovým poklidným způsobem života, což je mi sympatické oproti té akutní medicíně, na kterou jsem byla doteď zvyklá. Lidskost a sounáležitost je tu všudypřítomná, tu jsem také hned tak někde nezažila. Pracuji v podstatě ve šťastném oboru.
S jakými plány jste se svého oddělení ujala?
Především bych chtěla dosáhnout spokojenosti jak u personálu, tak i pacientů, což je velmi ambiciózní cíl. Aby všechny moje holky, od sestřiček po sanitářky a ošetřovatelky, měly vždy veškeré vybavení, které ke své práci potřebují. A zároveň, aby byly připravené na všechny situace, které můžou nastat. U operovaných končetin hrozí různé embolie, které nesouvisí vůbec s věkem a můžou nastat opravdu kdykoliv. Tak aby sestry uměly správně a včas poskytnout pomoc, kontaktovat resuscitační tým, veděly, kde mají ruční defibrilátor a uměly ho v případě potřeby použít. Budu moc ráda, pokud i tady se budu moci věnovat vzdělávání personálu v této oblasti.
Říkala jste, že školíte zdravotníky, takže jste si své pedagogické sny přecejen splnila..
Asi ano. Věnuji se vzdělávání lékařů v technice správné intubace a sestry učím, jak lékařům správně asistovat. Současně učím zdravotníky práci s umělou plicní ventilací a tzv. očišťovací metody, což je v postatě dialýza. Kromě toho školím také veřejnost v poskytování první pomoci jak v prostředí nemocnice, tak i mimo ni.
Co vás v nové pozici staniční sestry na rehabilitaci překvapilo?
Mile mě překvapil přístup náměstkyně ošetřovatelské péče Mgr. Radky Zinkové, která mi vyšla a vychází se vším maximálně vstříc. Jsou mi sympatičtí lidé, kteří si uvědomují, že pro požadovaný výsledek musí také přidat ruku k dílu, podporují vás a jsou otevřeni smysluplné spolupráci. Byla jsem ale příjemně překvapená z přijetí od celého kolektivu.
Co v oboru ošetřovatelství považujete za nejdůležitější?
Nejdůležitější je si hned na začátku uvědomit, že budete pracovat s lidmi. S příjemnými i nepříjemnými. Ve dne, v noci, v sobotu a neděli, o svátky. Ošetřovatelská práce je v první řadě služba lidem, jejich potřebám. Budete se setkávat s lidskou bolestí, utrpením, trápením. Pokud i přesto všechno si odpovíte, že to chcete dělat, je to v pořádku. Pokud však o jedné z těch věcí pochybujete, pravděpodobně to nebude práce pro vás. I přesto jde ale o hluboce smysluplnou činnost, která vás v mnoha případech i odmění. Právě těmi viditelnými výsledky, uzdraveným pacientem. Tento obor také hned tak nezanikne, troufám si říct, že nikdy. V tomto směru máte práci zajištěnou.
